Petře, nevyhneme se delšímu entrée. Děkujeme Ti, že sis na nás udělal čas. Když jsme si minulý rok všimnuli, že se nejspíš vracíš na scénu, hned nás napadlo, že by bylo cool si s Tebou o tom promluvit. Dlouho jsme po Tobě pátrali a jsme rádi, že máme konečně tu příležitost. Co teď vlastně v životě děláš?

Jsem profesí programátor a dělám to zhruba 15 let. Poslední dobou už tolik neprogramuji, podnikám v oboru a firma se nám rozrostla, takže to přenechávám mladším kolegům. Práce mi zabírá nejvíce produktivního času. Mimo profesní život jsem otec a manžel.

Cool. Pojďme přímo k muzice. Co Tě před těmi lety dostalo k D&B produkci? Jak vlastně začal příběh Reverba?

Bylo mi zhruba sedmnáct nebo osmnáct let, když jsem začal chodit pravidelně do klubů. Většinou se jednalo o techno nebo house parties. A tam jsem i poprvé slyšel D&B. To mě hned chytlo. V té době už jsem měl zkušenost s tvorbou hudby na počítači v trackerech. Měl jsem sbírku modulů, z nich kradl samply a zkoušel tvořit. Byly to spíš takové experimenty. Tehdy jsem používal FastTracker. Časem jsem díky parties zjistil, že mě to opravdu baví a začal jsem dělat taneční muziku. Při studiích jsem na to měl spoustu času.

Kdy to bylo? Hluboké devadesátky?

To se psal se rok 1998 nebo 1999.

To vypadaly tehdy věci dost jinak. Jiná technika, jiné možnosti.

To teda. Měl jsem starý počítač, nějaké první Pentium, kde byl problém s hardware, protože to bylo na dnešní dobu neskutečně pomalé. Limitovalo to počet stop, počet samplů, počet efektů. Jako první DAW jsem používal Cakewalk – verzi z roku 1997 nebo tak nějak. Takže bez podpory VST nebo ASIO. Většinou jsem stopy nebo smyčky efektoval v Sound Forge a pak importoval do Cakewalku, kde už jsem jen aranžoval hotové audio klipy. Podle toho vypadaly i tracky, byly hodně minimalistické.

A možná právě to spoustu lidí oslovilo. Množství starších ravers vzpomíná, jak byli tehdy z Tvé muziky vyndaní. Když jsme se k tomu teď vraceli a některé tracky po těch letech poslouchali, přišlo nám to prostě pořád dost dobré. A poslouchali jsme to právě i s vědomím doby jejich vzniku a omezených technických možností. Přesto nám ta produkce přijde pořád skvělá. Co si o tom myslíš Ty? Jak to vnímáš? Pustíš si někdy svůj starej track a přijde Ti pořád dobrej?

Ano, občas si něco pustím, a mám určité své oblíbené skladby a stále občas něco staršího hodím do setu. Některé věci se stále dají hrát.

Dvoika.troika. Mezi crews v pozdních devadesátých letech pojem. Co to pro Tebe znamenalo tehdy a co to pro Tebe znamená dnes?

To je velice široká otázka. Vybaví se mi mejdany s kamarády a první hraní na větších akcích. Vybavuje se mi hlavně pocit euforie. Spousta nových příležitostí a super mejdanů. Noví kamarádi.

Možná s tím souvisí i to, že v minulosti šlo o komunitnější záležitost, kdy si lidi dělali věci víc sami. Možná to bylo soudržnější, možná pak i ten prožitek byl jiný.

Ano, bylo to hodně DIY.

Co ta pauza? Proč jsi odešel a proč ses vrátil?

Odstěhoval jsem se za prací do zahraničí – šel jsem na zkušenou do Irska. Tam v podstatě žádná scéna není, alespoň ne na severu, kde jsem já žil. Když jsem jezdil jednou za čas domů, domluvil jsem si vždycky nějaké hraní třeba v pražském Puntu Azul. Jinak jsem ale neměl kontakt s Českem a v Irsku jsem ani taneční scénu aktivně nevyhledával.

Nechybělo Ti to?

Ani ne. Měl jsem před sebou spoustu výzev jak v profesionálním tak i v rodinném životě. Mladšímu synovi bylo 6 měsíců, když jsme se celá rodina stěhovali. Také jsem poznával nové prostředí. Seznamoval jsem se s irskou kulturou. S tím možná souvisí i otázka, zda jsem tehdy sledoval D&B. A v podstatě ne. Úplně jsem to vypustil. Když jsem ale věděl, že bude doma party, kde si zahraju, tak jsem si třeba měsíc před tím naposlouchal nějaké věci a nakoupil muziku, abych měl něco nového. Průběžně jsem to nesledoval a D&B jsem dokonce ani neposlouchal. Vlastně jsem to úplně vypnul.

Muziku jako takovou jsem ovšem nevypustil, pouze jsem D&B posunul na okraj, protože jsem neměl motivaci. Snažím se mít širší záběr, poslouchám různé druhy hudby a dokážu zahrát i jazzový, house, nebo techno set. Když chyběla motivace k pravidelnému hraní, přirozeně jsem to přestal sledovat, co se děje na D&B scéně. Navíc když sedíš v kanceláři s kolegy, kteří k tomu žánru nemají vztah, tak si to nemůžeš ani pustit, maximálně do sluchátek. Stejně dávám na poslech přednost nějaké klidnější muzice.

To se dá chápat. A taky je to jiné, když tam chybí právě i onen prvek sdílení, společné radosti a tak.

To ano. Když jsme se stěhovali do Irska, všechny desky a gramofony jsem sbalil do krabic a nechal tady v Česku. S sebou jsem si to nebral. Tehdy jsem to prostě všechno uklidil do sklepa.

A pořád to v krabicích leží?

Ne, v krabicích to už neleží. Desky mám vybalené, ale v podstatě se k nim nevracím, jen málokdy. Těsně před tím než se objevil koronavirus, měl jsem domluvené hraní v prostějovském klubu  , kde se hraje pouze z desek. Procházel jsem svoji sbírku vinylů a měl jsem problém složit set tak, aby mě to bavilo. Vyloženě starší věci mě už nebaví a nové desky si nekupuju. Nakonec jsem si pár desek nachystal, ale stejně by to dopadlo tak, že bych musel míchat desky a mp3.

Chápeme tedy správně, že máš v plánu pořád veřejně hrát?

Ano, hraní se nebráním. Co jsem zpátky z Irska, pokaždé když přišla nabídka, pokud jsem mohl, vždycky jsem ji přijmul. Občas se stává, že nemám volné víkendy, ale v zásadě ano, určitě rád zahraju. Chci to udržovat v nějaké rozumné míře, přes týden hodně pracuji a každé hraní mi nabourá víkend. Když člověk celou páteční noc nespí, a pak stráví sobotu v posteli a v pondělí jde zase do práce, tak to není úplně ideální.

Je to poměrně náročný koníček. To, že z gramofonu už nehraješ, jsi zmínil, takže jedeš playery, přizpůsobuješ se tomu, co je.

Aktuálně si sebou vozím svůj Pioneer kontroler. Vyhovuje mi Rekordbox, protože mi přijde, že umožňuje některé funkce navíc, které na playerech dělat nemůžu, pokud si k nim nepřipojím laptop.

Je pro Tebe dnes v djingu někdo inspirací? Sleduješ někoho?

Nemůžu na to odpovědět, protože nesleduju. Nemám žádné vzory. Ale můžeme se podívat na moje poslední sety a na produkci, kterou teď rád hraju. Je to třeba Need For Mirror, Dimension, Enei, Camo & Krooked, nebo Joe Ford. Ten mi přijde hodně našláplej.

Joe je velice progresivní a má vynikající sound design!

Ano, i hudebně mi sedí. Nebo tady mám nějaké věci z posledního alba od Makoto. Do setu ale vždycky vrazím i nějaké staré fláky, třeba něco od Kemal & Rob Data. Vždycky do toho šoupnu i něco staršího.

Když zmiňuješ Kemala, zaznamenal jsi jeho návrat?

Ano, byl jsem na něm v Ostravě. Bylo to příjemné. Jak jsem dlouho nebyl na nějaké D&B party čistě jako posluchač, což je možná i více než pět let, tak jsem to vnímal celkem intenzivně a líbilo se mi to. Ty ses ale ptal původně na djs, ne na producenty. Nepreferuji zvlášť nikoho, vlastně ani moc sety neposlouchám.

Jak se vlastně koukáš na D&B scénu? Vidíš nějaký posun?

Osobně žádný výrazný posun nevnímám. A to nemyslím, že by se to nikam neposouvalo, ale spíš protože, že můj rozhled je celkem omezený. Za poslední rok jsem byl v podstatě na dvou velkých mejdanech. Z toho si člověk obrázek neudělá. Když jsem byl naposledy v klubu, nepozoroval jsem, že by se lidi chovali jinak nebo že by se muzika hrála výrazně jinak. Žádnou velkou změnu tedy nevnímám. Naposledy ve   jsem potkal v podstatě stejné lidi a bylo to všechno jako kdysi před lety.

Víš, co si můžeš užít, víš, jak to chodí, znáš to. Poslední otázka, které se nemůžeme vyhnout. Máš v plánu vracet se k produkci?

Na to se mě pokaždé lidi hodně ptají. „Děláš ještě muziku?“, „Máš něco nového?“ Vždycky jsem říkával: „Ne, bohužel ne, nemám čas, mám jiné zájmy. Celý den sedím v práci u počítače a přijdu večer a už nemám chuť se na několik hodin zavřít do studia.“ Tohle jsem si zvykl říkat už nějaký ten pátek. A musím se přiznat, že během posledních měsíců jsem se k produkci trošku vrátil. Nemám nic, co bych chtěl teď prezentovat, ale trošku jsem si s tím už hrál. Takže už neříkám ne. Teď mám doma i místnost, kde se můžu zavřít a tvořit, tak se třeba něčeho dočkáme.

To zní dobře, máš to v sobě otevřené a to je super! Poslední otázka, chceš lidem něco vzkázat?

Ne, jsem introvert (smích).

Petře, jsme moc rádi, že jsi zpět. Těšíme se, až nám zahraješ třeba na našem mejdanu ve Varně a dropneš nějakou svou novou bombu. Díky moc za rozhovor!

Díky taky.